Já, dlužník!

Archív kategorie Příběhy

Moc všechny zdravím. Chtěla bych se vám svěřit se svým problémem, vím, že mi není pomoci, ale aspoň se „vykecám“.

S manželem jsme si nabrali tolik půjček, že už nevíme jak dál. Chodíme do práce a výplaty nám stačí tak akorát na splácení našich dluhů. Pracujeme oba jako dělníci, navíc teď hrozí že o práci přijdeme:( Je to až neuvěřitelné, ale dlužíme České Spořitelně, GeMoneyBank, Cetelemu i HomeCreditu,  naše dluhy už dosáhly abnormálních částek, dělá to skoro milion a půl. Nikde už nám nepůjčí. Jsme na tom psychicky dost špatně, pročítáme a voláme na inzeráty, zda-li by se nenašel někdo, kdo by nám půjčil na oddlužení, ale všechno jsou to jen podvodníci, kteří chtějí poplatky dopředu a to nemalé, nestydí si říci třeba o deset tisíc!!!

Nejhorší na tom je, že se člověk do těhle sraček dostane tak snadno, ale jak potom z toho…

Už rok zápasíme s dluhy ale pořád pracujeme s manželem , ale před dvěma roky začal podnikat v dopravě jako OSVČ vzali jsme si leasinky na 4 tahače ty jsme po krizi musely vrátit leasinkovce ale jen tři s jedním manžel podniká dál protože musíme vydělávat já mám stálou práci . Chybu jsme udělali tím že jsme podepsali uznání dluhu a máme exekuci na domě s exekutorem se nemůžeme spojit ani nechce slyšet o splátkách ale také máme další dluhy které musíme splácet ale už totrvá rok a já mám panickou hrůzu z telefonů a obálek manžel se složil byl v nemocnici a já chodím k psychiatrovi a děti se snažíme do toho netahat ale už nevíme jak dál pomohl by nám finanční poradce na dopisování s úřady a pomohl i s tím splácením abychom našly nějaké východisko ale i tam jsme dvakrát narazily na podvodníky a tak už jsme beznadějně vyčerpaní že nás napadají i horší myšlenky je to prostě past z které pořád nevidíme východisko pomůže nám ještě vůbec někdo . Děkuji za odpovědi jakékoliv Jana

Děkuji za odpověd

Ale děkuji moc za odpověd děkuji že jste si mě vůbec všimli

J.M>

>

Dobrý den, také bych se ráda podělila o zkušenosti s insolvenčním řízením. Měla jse velké dluhy a už jsem nestíhala splácet. Zamotala jsem se do toho tak, že mi co nevidět hrozily exekuce.  Musela jsem něco udělat, protože jen sedět a naříkat nepomůže. Žádnou banku nezajímají moje problémy – ani osobní, ani finanční. Chtějí svoje peníze zpátky. Tak jsem se rozhodla pro insolvenční řízení, i když jsem z toho měla opravdu obavy. Na internetu jsem našla paní, poradila jsem se s ní, dala jsem dohromady všechny doklady a ona mi vypracovala podklady pro soud.  Podle jejích instukcí jsem si to potom předala na podatelnu na Krajský soud a čekala……. Postupně jsem dostávala zprávy ze soudu, až jsem se dočkala! Povolili mi oddlužení splátkových kalendářem. Nyní již splácím, sice nemohu vyskakovat, ale to jsem nemohla, ani když jsem splácela. Ale co je hlavní – mám klid! Ani jsem netušila, jaký je to krásný pocit……….Všem Vám, kteří máte finanční problémy, vzkazuji: nečekejte na exekuce a jednejte. Není to jednoduché, ale když už není východisko, tak se musí něco dělat.  Držím Vám pěsti.  Jarka50

Ahoj vsem nevim ani jak zacit jelikoz me myslenky jsou posledni dobou cim dal tim cernejsi a cernejsi.vsechno to zacalo pred sesti lety kdy me opustila manzelka a ja zustal sam tehdy s desetiletym klukem rekl jsem si ze udelam tlustou caru za svym minulym zivotem a zacnu zit znova averil jsem ze lepe nez pred ti.Ale jelikoz jsem velice duverivy clovek rekl bych kdyz se ted na to zpetne divam takze spis blby seznamil jsem se s nekym komu jsem duveroval a veril ze se s dobrymi napady zacnu na radu jineho cloveka podnikat bohuzel celou dobu jsem si bral pujcky na podnikani a vzdy misto nuly bylo velke minus vzdy jsem se nechal presvedcit ze to bude lepsi a ze by bylo dobre pokracovat dal dopadl jsem tak ze jsem bez prace sam s klukem obrovskym dluhem a nevim kudy kam mam cim dal tim cernejsi myslenky jelikoz mam pocit ze tady na tomto svete uz pro me neni misto a ze uz muj zivot skoncil nevim jak dal bojim se kazdeho dne kazde minuty .rika se ze z kszde situace je vychodisko ale jelikoz jsem realista tak vim ze z te me uz vychodisko bohuzel neni nevim co delat nevim jak zit.

Dobrý den,

Chtěla bych se podělit o své starosti, říká se, že sdělená starost je poloviční starost. Možná to pomůže.

Vdala jsem se za svou první lásku a myslela jsem si, že to bude navždy. Po dvou letech, ale začal chodit domů čím dál později.  Pak začali mizet věci, o penězích ani nemluvě. Jednoduše se z něj stál závislák na automatech. Rozvedli nás po roce a půl. Na dceru neplatí a protože jsem zůstala bydlet v našem starém bytě, tak mně zvoní u dveří pořád exekutoři a policie a další a další, kteří chtějí po mém bývalém peníze. Problém je, že mám zablokovaný účet a exekutora nezajímá, že jsme s manželem rozvedení. V bytě již vcelku není co zabavit a opravdu již nevím jak dál. Jedinou mou radostí je dcera, ale je to smutné když nemůžete dítěti dát vše co potřebuje. Těším se až jednou budu bez dluhů.

To je asi tak vše co jsem chtěla napsat a docela se mi ulevilo

Napište nám co hledáte a nenašli jste u nás. Tedy co vám tu chybí,  co by jste se chtěli dozvědět nebo jakou službu přidat.

Jsem rád, že někoho napadlo založit tenhle web.

Už dlouho jsem přemýšlel o tom, že ten svůj životní průser jednou sepíšu a teď mám příležitost. Začal jsem podnikat v roce 1992. Otevřel jsem si obchod a začalo se dařit. Po pár měsících jsem se rozhodl firmu rozšířit o další obchod a za další měsíc, opět o další. No jak to mohlo dopadnout? Jezdil jsem mezi prodejnami a nestíhal nic. Na hlavní prodejně začaly klesat tržby a už to jelo. Udělala se inventura a ejhle, chybělo zboží za 600tis.  Nikdo nic nevěděl, každý nechápavě kroutil hlavou, jak je to možný a podobně. Nakonec jsem zjistil, že v kradení zboží,  jel i můj vlastní bratr, kterého jsem vzal k sobě, jako že na zkušenou. Moc pěkná zkušená.:-( Po tom co odcházeli, respektive byli odejiti,  zaměstnanci, začali vyplouvat na povrch všechna šméčka, co se ve firmě dělala. Například, prodávalo se na paragony a tak samozřejmě, že si pořídili zaměstnanci ještě jedny paragony a už to jelo. Tohle dáme majiteli a tohle dáme nám. Jo, jenže poslední dobu už toho na majitele moc nezbylo, ale každý  drze a samozřejmě natáhl o výplatě ruku a ještě se divil, že na výplaty nejsou peníze.

Ve finále jsem skončil v roce 1996 s víc jak miliónovým dluhem a s dluhy na sociálce, vzp i finančáku. Každý kdo dluží státu jistě ví, že jakmile zatnete u státu sekeru, jen tak se z toho nevyhrabete. No a tak jsem platil i neplatil, tak jak jsem zrovna mohl. Přišel jsem postupně o osobní majetek, o rodinnou vilu, následně i o rodinu. A pořád jsem dlužil. Když jsem po šesti letech chtěl na finančáku vyúčtování mých plateb, bylo mi řečeno, že na to nemám nárok. Nakonec jsem z nich výpis přece jen dostal. A málem mně trefilo. Pět let mi účtovali místo úroků penále a navíc všechny moje platby dávali na penále a ne na dlužné daně. Takže si mně ty parchanti udržovali pět let jak prase na výkrmu. Když jsem si stěžoval, bylo mi řečeno, že sice došlo k chybě, ale nelze požadovat zpětně opravu. A člověk sedí a čumí, protože ta hrozná bezmoc by mně roztrhla. Když udělám chybu já tak mi to spočítají i s penále skoro na likvidaci, ale když udělají chybu oni tak se vlastně nic nestalo. Hnus.

No a protože je člověk nepoučitelný, otevřel jsem v roce 2001 znovu obchod. Rok jsem byl na prodejně sám a budoval a splácel dluhy. Po roce jsem se přestěhoval do větší prodejny do většího města. A všechno jelo jak na drátkách. Začalo se vydělávat, poslední zbytky původních dluhů jsem zaplatil. No a pak to zase začalo.

Prodejnu jsem rozšířil na maximum co to šlo, no a přišla nabídka otevřít v jiném městě. Tak jsem do toho šel. Jo, prozatím dobrý tah. Pak ještě jednu prodejnu o další město dál. Jo, to taky ještě šlo. No a pak přišli dvě nabídky najednou. Všechno jelo jak na drátkách vydělávali se velký peníze a tak jsem na to kývl. A byl konec. Během dvou let se mi firma rozsypala pod rukama. A protože to bylo moje dítě, chtěl jsem ho zachránit za každou cenu. Normální člověk nepochopí, co dokážete dělat za kraviny pod tlakem. Takže vše co jsem do té doby vydělal, skončilo ve firmě, majetek jsem postupně prodával a cpal do firmy a nakonec půjčky. Bezhlavě jsem podepisoval, na co dnes jen čumím, jakej jsem vůl. A finále? Dluh v miliónech a už dva roky žiju z ruky do huby.

Nestěžuju si, už jsem si do debilů a kreténů a na všechno na co si vzpomenete vynadal a pořád nadávám. Snažím se co to jde vydělat peníze, dřu od rána do noci a pořád je to k ničemu. A asi ještě dlouho bude.

Tohle jsem chtěl sdělit všem jako můj odstrašující příklad. Všichni kdo jste v podobné situaci a pod tlakem děláte kraviny, přečtěte si tohle znovu a znovu.  Mně to bude trvat tak deset možná patnáct let než se z toho svrabu vyhrabu a to nevím jestli mně dřív netrefí šlak. Když něco moc dobře jde, má si toho člověk vážit a ne s tím hazardovat, protože může dopadnout stejně jako já. Přeju všem, aby se do takovéhle situace nikdy nedostali a měli víc rozumu.

V této rubrice pište vaše příběhy. Co vás do těžké životní situace a problémů s dluhy přivedlo.

Reakce ostatních Vám třeba pomohou najít řešení, které jste dříve neviděli nebo vám třeba pomůže psychická podpora, ani ta není k zahození.